Proti proudu Indu

Vychutnáváme si naše první dny v Ladakhu a v rámci aklimatizace podnikáme výstupy na Shanti stúpu, královský palác v Lehu a navštěvujeme nedaleký klášter Stakna, tyčící se na kopci nad řekou Indus.

Cestu z našeho hotelu v Lehu směrem do centra lemuje nekonečné množství malých obchůdků, které jsou na rozdíl od Dillí kamenné, a všude je překvapivě čisto. Ve městě jsme celá výprava jako první zamířili do areálu místního buddhistického kláštera, kde se zrovna konala nějaká slavnost, takže na nádvoří posedávala spousta místních obyvatel. Vevnitř pak byli shromáždění mniši, kteří předzpívávali mantry, které rozhlasem vysílali ven na nádvoří pro dychtivé posluchače. Připadalo nám trochu nevhodné se jít podívat dovnitř, takže jsme si klášter obešli alespoň zvenčí a nafotili si několik místních. Pak jsme si zašli do nedaleké klášterní restaurace, kde jsme si dali vynikající meruňkový džus, který se tu vyrábí ze sušených meruněk, kterých v okolí rostou strašné spousty.

Protože jsme byli z našeho nočního cestování dost unavení, šli jsme se odpoledne na pár hodin prospat a dali si sraz až v 5 hodin, kdy jsme vyrazili na plánovaný výstup na Shanti stúpu. Uvádí se, že k ní vede 500 schodů, ale když člověk stojí dole pod ní, tak by klidně přísahal, že je to i víc. Cesta nahoru pro většinu z nás nebyla úplně jednoduchá, především proto, že samotné město Leh leží v nadmořské výšce asi 3 200 m.n.m. a Shanti stúpa se tyčí ještě asi 150 dalších výškových metrů nad městem. Takže pro člověka, který není aklimatizovaný to není úplně jednoduché, ale s pravidelnými přestávkami k polapení dechu jsme se všichni dostali až nahoru. Tam chlapi nadšeně rozložili stativy a veškeré své foto náčiní a dali se do pořizování snímků především města Lehu a údolí kolem řeky Indus, kam byl ze stúpy krásný výhled a navíc zrovna bylo parádní světlo téměř zapadajícího slunce. Když se setmělo, obešli jsme si ještě samotnou stúpu, která se jako všechno v buddhismu obchází po směru hodinových ručiček, a pomalu se zase vydali dolů do města najít restauraci a dát si před spaním něco dobrého indického k večeři.

Další den ráno se část naší výpravy rozhodla podniknout výstup na druhý kopec ve městě, tentokrát směrem k místnímu královskému paláci ze 17. století. Jenomže ten den bylo horko už od rána, takže to byl ještě náročnější výstup než den předtím k Shanti stúpě, takže se opravdu došlo jen k paláci a ne až ke klášteru, který leží ještě jednou tak vysoko nad královským sídlem. Po prohlídce vnitřku paláce a nafocení výhledu odtamtud se naše skupinka na chvíli rozdělila a každý si šel dokoupit část svého vybavení na následující cesty, která mu chyběla, péřovými spacáky počínaje, šátky na hlavu a mikinami konče. V Lehu se totiž dá sehnat opravdu téměř všechno a za docela slušné ceny.

Odpoledne jsme se pak zase společně vydali na průzkum jednoho z klášterů v okolí Lehu, konkrétně jsme si domluvili odvoz ke klášteru Stakna, který stojí na kopečku hned vedle řeky Indu. Po nasednutí do taxíku, který nás ke klášteru vezl, vznikla v autě vášnivá debata o tom jak „pohodlné“ to bude následující dva týdny, protože to bylo stejné auto, kterým jsme měli další den vyjet na plánovanou cestu do údolí Zanskar. Nakonec jsme se shodli, že to není tak špatné a tu cestu takhle nějak zvládneme. Ke Stakně to mělo být asi třičtvrtě hodiny cesty, ale my ještě zastavovali pod klášterem Thiksey, který jsme si taky chtěli nafotit. Přímo před Staknou pak byl takový pěkný most, úzký akorát na jedno auto, ale celý po obou stranách ověšený barevnými vlaječkami s mantrami, pod kterým tekl Indus a kde jsme taky zastavili a nafotili zajímavý pohled na klášter. Ivan, který s nápadem jet na Staknu přišel, dokonce ani nechtěl jet dál a podívat se dovnitř, že mu stačí tenhle pěkný pohled, ale my ho nakonec přemluvili a jeli se podívat i dovnitř.

Když jsme prošli až na dvorek kláštera, objevil se nějaký mnich, který se nás chytil a začal nám postupně otvírat místnosti. V té hlavní místnosti nám dokonce posvítil baterkou, protože samozřejmě zrovna nefungovala elektřina, ale na stěnách tam mají krásné nástěnné malby, prý ze 16. století, tak abychom si je mohli prohlédnout. Dokonce tam měli za sklem sbírku vzácných sošek ze santalového dřeva, které se prý vyvažovalo zlatem, jak je vzácné. Pak jsme se podívali i do dalších místností, mimo jiné i do „knihovny“ a nakonec jsme mohli jít i k nim na střechu, odkud byl zase krásný výhled do krajiny a taky krásné solární panely, pravděpodobně na ohřev vody.

Cestou nazpátek jsme zase zastavili za mostem s vlaječkama, kde byl protější, o něco menší kamenitý kopec, než na kterém stál klášter, a Ivan se rozhodl na něj vylézt a nafotit si klášter odtamtud. Přeskočili jsme tedy menší potůček a šli kus po cestě odkud se Ivan po chvilce odpojil a začal se škrábat se stativem a výbavou až do půlky té strmé kamenité stěny. Tady jsme lelkovali a fotili v podstatě až do západu slunce. Pak jsme se vrátili zpět k autu a jeli zpět do Lehu. Cestou jsme ale bohužel zůstali stát v zácpě, kterou se ale nakonec našemu šikovnému řidiči podařilo objet takovou polní cestičkou mezi domky, kde to s námi strašně házelo, takže to byla vlastně autentická příprava na další dny a cestu autem do Zanskaru. Na večeři jsme se pak zase vydali do restaurace kousek od hotelu, tentokrát jsme vybrali zahradní restauraci Zen u místního potůčku, kde se opravdu příjemně sedělo.